Některé duševní choroby se projevují zvláštními příznaky, které mohou působit podivně až bizarně. Jiné se projevují nenápadně, postupně, a přitom mohou být závažné. Ať jsou příznaky jakékoli, neměli bychom se tím v rozhovoru s naším blízkým nechat zaskočit, zmatkovat nebo se za to před okolím stydět. Také bychom se neměli s nemocným hádat, urputně ho přesvědčovat nebo se mu dokonce vysmívat. Nenápadné příznaky bychom neměli zlehčovat a dělat z nemocného simulanta. Je třeba to vše prostě brát jako projev nemoci, přistupovat k tomu s pochopením a zvláštnosti přecházet bez povšimnutí. Lepší je mluvit s nemocným o jiných věcech, poskytnout mu příležitost k příjemnému rozhovoru a vytvořit pro něj chvilku pohody a spolubytí s blízkým člověkem.
 |
Bludná přesvědčení Některé duševní choroby narušují myšlení. Když se nemocný domnívá, že ho ovlivňují mimozemšťané, že po něm jde policie nebo že se něco hrozného stane, když třikrát nepřekročí práh tam a zpět, říkáme tomu bludná přesvědčení nebo zkráceně bludy. I když nám připadá, že je snadné takový blud logicky vyvrátit, nemocný vám stejně neuvěří, tak neplýtvejte energií. Přecházejte bludy bez reakcí či přesvědčování, ale uveďte je při rozhovoru s psychiatrem. |
 |
Halucinace Když nemocný vidí, slyší nebo cítí věci, které ostatní nevnímají, jedná se o halucinace. Nejčastěji nemocní slyší hlasy, které jim něco říkají. Někdy hlasy mohou být nepříjemné a nabádat nemocného k nebezpečným či podivným činům. Opět nemá smysl nemocného přesvědčovat, že neexistují, ale brát je jako příznak nemoci, a uvést je při rozhovoru s psychiatrem. |
 |
Zvláštní chování a změny nálady Někdy se duševní nemoc projevuje zvláštním chováním. Ať už vlivem halucinací či bludů nebo prostě vlivem duševní choroby se nemocný začne chovat zvláště. Někdy to nemusí být nepříjemné, např. při mánii má nemocný hodně energie, nepotřebuje moc spát, má dobrou náladu a spousta nápadů, cítí se sebevědomě a je podnikavý, a přesto se jedná o příznak poruchy. Deprese zase zpočátku někdy působí jen jako únava, která trvá déle, než je obvyklé. Některé psychózy se projevují tím, že nemocný se začne vyhýbat kolektivu, je pasivnější a stáhne se do samoty. Manického člověka nezkrotíte, depresivního nerozveselíte, psychotického nevtáhnete do společnosti. Buďte prostě všímaví k těmto změnám chování a v případě nejistoty se poraďte s odborníkem. |
 |
Strachy a úzkosti Máme je všichni, ale duševně nemocní je prožívají intenzivně a někdy jim viditelně podléhají. Například se bojí vyjít ven z bytu, bojí se vstoupit do metra, muž se bojí mluvit se ženou. Někdy strach přeroste v záchvat paniky. Nemocný může někdy přijmout vaši nabídku, že ho např. doprovodíte ven, ale když je strach silnější, neztrácejte energii přesvědčováním a dodáváním odvahy a zajistěte psychiatrickou péči. |
 |
Zhoršené soustředění a podrážděnost Tyto pocity jsou běžné a občas je zažíváme všichni. U duševně nemocných bychom k nim však měli být pozorní a nepodceňovat je. Když trvají déle, mohou signalizovat zhoršení stavu nebo avizovat relaps onemocnění. Zkuste zajistit, aby se váš blízký necítil ve stresu nebo pod tlakem, proberte s ním, co ho trápí, aby se mohl vypovídat, zajistěte mu klidné prostředí. Když si všimnete, že příznaky jsou výrazné nebo trvají déle, poraďte se s psychiatrem. |