Pro většinu z nás je hospitalizace na psychiatrii nová a neznámá situace. Nevíme, jak se to stalo, co se s naším blízkým v nemocnici děje, jak to celé dopadne. V mysli nám víří nekonečná řada otázek a obav: „Nezpůsobil jsem to já? Jak je to nebezpečné? Jaká je prognóza?“ Prožíváme velkou nejistotu, zmatek a strach. Na to všechno existuje lék, který spolehlivě zabírá je zdarma – informace. Pravdivé a odborné informace přinášejí klid, ujištění a naději do budoucna.
 |
Co je to za nemoc? Asi vás nepřekvapí, že na tuhle otázku vám nejlépe odpoví lékař – psychiatr. Povinností lékaře je informovat pacienta a osoby jím určené o nemoci a léčbě. Proto psychiatra požádejte o telefonát ve vhodnou dobu nebo přímo o schůzku a připravte si otázky, které mu chcete položit: Byla stanovena diagnóza? Jaké jsou příznaky onemocnění? Jaká léčba je v plánu? Jak odhaduje délku hospitalizace? Jak můžu při léčbě pomoci já? Jak se mám připravit na návrat „pacienta“ domů? |
 |
TIP Při setkání s lékařem si někdy nevybavíme všechny otázky, na které jsme se chtěli zeptat. Proto si dopředu sepište ty otázky, které vám způsobují největší nejistotu nebo obavy. Papír a tužku si vezměte s sebou na schůzku a postupně je pokládejte lékaři. Když se člověk dozvídá mnoho nových informací, nemusí si všechno zapamatovat. Proto si při rozhovoru s lékařem dělejte poznámky: poznamenejte si jméno onemocnění (může být neobvyklé), názvy léků, ale i další důležité informace, které se dozvíte. Až budete později o rozhovoru přemýšlet, tyto poznámky vám pomohou si vzpomenout. |
|
Zeptám se strýčka Googla… Tady opatrně. Na internetu sice najdete spoustu informací, ale ne všechny jsou pravdivé. Také mohou být příliš dramatické nebo konspirační. Nezřídka rozjitří další nejistoty a otázky, způsobí zmatek. Spoléhejte na důvěryhodné zdroje! |
|
 |
Co mám dělat? Něco k této otázce už jste se možná dozvěděli od lékaře, ale možná budete mít další, praktické otázky. S těmi je dobré se obrátit na psychologa nebo peer (čti pír) konzultanta. Psycholog by vám měl pomoci hlouběji porozumět povaze a okolnostem psychického onemocnění, a především potřebám vašeho blízkého: Jak prožívá svou nemoc, co od vás především potřebuje, jaké podmínky bude potřebovat doma po propuštění, jakou další péči bude vhodné vyhledat, jak doma předcházet zhoršení stavu atd. Také v rozhovoru s psychologem je užitečné dělat si poznámky. |
|
Někdy s oddělením spolupracují tzv. peer konzultanti. To jsou lidé, kteří mají vlastní zkušenost s duševním onemocněním – sami si jím prošli, vědí, jaké to a je a co pomáhá. Peer pečovatelé zase mají zkušenost s onemocněním blízkého člověka v rodině a dokážou poradit, co v takové situaci dělat. Vlastní zkušenost je nejlepší rádce! Peeři často pochopí vaši situaci lépe než odborníci a předají vám praktické zkušenosti. |
|
|
TIP Nemoc, kterou trpí váš blízký, má mnoho dalších lidí. Nejste v tom sami! Jak sami nemocní, tak jejich blízcí se sdružují v různých spolcích a komunitách a vzájemně si pomáhají. Kde takové spolky najít, to nejlépe zjistíte od peer konzultantů nebo v Centrech duševního zdraví. |