Co je to za nemoc?

Asi vás nepřekvapí, že na tuhle otázku vám nejlépe odpoví lékař – psychiatr. Povinností lékaře je informovat pacienta a osoby jím určené o nemoci a léčbě. Proto psychiatra požádejte o telefonát ve vhodnou dobu nebo přímo o schůzku a připravte si otázky, které mu chcete položit: Byla stanovena diagnóza? Jaké jsou příznaky onemocnění? Jaká léčba je v plánu? Jak odhaduje délku hospitalizace? Jak můžu při léčbě pomoci já? Jak se mám připravit na návrat „pacienta“ domů? 

TIP

Při setkání s lékařem si někdy nevybavíme všechny otázky, na které jsme se chtěli zeptat. Proto si dopředu sepište ty otázky, které vám způsobují největší nejistotu nebo obavy. Papír a tužku si vezměte s sebou na schůzku a postupně je pokládejte lékaři. Když se člověk dozvídá mnoho nových informací, nemusí si všechno zapamatovat. Proto si při rozhovoru s lékařem dělejte poznámky: poznamenejte si jméno onemocnění (může být neobvyklé), názvy léků, ale i další důležité informace, které se dozvíte. Až budete později o rozhovoru přemýšlet, tyto poznámky vám pomohou si vzpomenout.

Zeptám se strýčka Googla…

Tady opatrně. Na internetu sice najdete spoustu informací, ale ne všechny jsou pravdivé. Také mohou být příliš dramatické nebo konspirační. Nezřídka rozjitří další nejistoty a otázky, způsobí zmatek. Spoléhejte na důvěryhodné zdroje!

Co mám dělat?

Něco k této otázce už jste se možná dozvěděli od lékaře, ale možná budete mít další, praktické otázky. S těmi je dobré se obrátit na psychologa nebo peer (čti pír) konzultanta. Psycholog by vám měl pomoci hlouběji porozumět povaze a okolnostem psychického onemocnění, a především potřebám vašeho blízkého: Jak prožívá svou nemoc, co od vás především potřebuje, jaké podmínky bude potřebovat doma po propuštění, jakou další péči bude vhodné vyhledat, jak doma předcházet zhoršení stavu atd. Také v rozhovoru s psychologem je užitečné dělat si poznámky.

Někdy s oddělením spolupracují tzv. peer konzultanti. To jsou lidé, kteří mají vlastní zkušenost s duševním onemocněním – sami si jím prošli, vědí, jaké to a je a co pomáhá. Peer pečovatelé zase mají zkušenost s onemocněním blízkého člověka v rodině a dokážou poradit, co v takové situaci dělat. Vlastní zkušenost je nejlepší rádce! Peeři často pochopí vaši situaci lépe než odborníci a předají vám praktické zkušenosti.

TIP

Nemoc, kterou trpí váš blízký, má mnoho dalších lidí. Nejste v tom sami! Jak sami nemocní, tak jejich blízcí se sdružují v různých spolcích a komunitách a vzájemně si pomáhají. Kde takové spolky najít, to nejlépe zjistíte od peer konzultantů nebo v Centrech duševního zdraví.

Informujte se o léčbě

Lékař (psychiatr) bývá jediným pracovníkem oddělení, který je oprávněn podávat informace rodině a blízkým pacienta o jeho léčbě, a to za předpokladu, že s tím pacient vysloví souhlas. Informovat rodinu o diagnóze, léčbě, prognóze onemocnění – to je minimum, které můžeme od lékaře očekávat. Lékaře se však můžete ptát i na další informace, které potřebujete vědět: „Jak se mám připravit na návrat nemocného domů? Co mám dělat, když se můj blízký začne chovat tak a tak?“ apod. Otázky si sepište předem a při rozhovoru s lékařem si dělejte zápisky. Pokud nemůžete lékaře dostihnout, zkuste oslovit peer pečovatele, zda by vám nepomohl kontakt zprostředkovat.

Zapojte se do plánování léčby

Součástí moderní léčby na psychiatrickém oddělení je plánování péče. Podílí se na něm zdravotničtí pracovníci a někdy i peer konzultanti a pracovníci komunitních služeb. Dobří psychiatři do plánování péče zapojují i rodiče a blízké pacientů. Pokud vám lékař tuto možnost nabídne, je velice přínosné ji využít. Budete se pak účastnit schůzek týmu s vaším blízkým a společně plánovat jeho péči. V průběhu těchto schůzek se dozvíte řadu užitečných informací, můžete mluvit s pracovníky různých odborností (psycholog, sociální pracovník, peer konzultant ad.) a zjistit od nich užitečné informace. Před propuštěním vám také pomohou připravit Krizový plán a Protikrizový plán – viz sekce Usnadněte propuštění domů.

Rodinná terapie a pobytová terapie

Terapeutická sezení s rodinou mohou být součástí léčby na některých odděleních (např. u léčby závislostí). Některá oddělení umožňují krátkodobý pobyt členů rodiny a blízkých osob přímo na oddělení. O těchto možnostech vás informují pracovníci oddělení.

Máte možnost podat stížnost

Pokud nejste spokojeni s léčbou vašeho blízkého a pracovníci oddělení nereagují na vše požadavky a výtky, jste oprávněni podat oficiální stížnost. Instrukce, formuláře a schránky na stížnosti bývají umístěné na oddělení a někdy i ve veřejných prostorách nemocnice. Příslušný formulář a postup také najdete na internetu. Zařízení má povinnost vaši stížnost prošetřit ve stanovené lhůtě a zaslat vám oficiální vyjádření. V moderních nemocnicích by tento proces měl být důvěrný a bez konfliktu zájmů, aby nedošlo k narušení přístupu personálu k vám a pacientovi.

Připravte si Krizový plán

Kvalitní psychiatrická oddělení před propuštěním pacienta zpracují s ním a někdy také s jeho blízkými tzv. krizový plán. V krizovém plánu obvykle najdete odpovědi na následující otázky:

• Jak rozpoznáme krizi onemocnění neboli tzv. relaps?
• Co konkrétně máme dělat, abychom krizi bezpečně zvládli?
• Koho máme v takovém případě kontaktovat?

Výhodou krizového plánu je, že když nastane krize, nemusíte nic řešit a vymýšlet. Prostě postupujete podle plánu a nemocnému nabízíte lidskou podporu a staráte se o jeho pohodu a bezpečí.

Vytvořte Protikrizový plán

Někdy se mu také říká „Plán časných varovných příznaků“, což dobře vysvětluje, o co se jedná. Většina duševních onemocnění nezačíná náhlou krizí, ale rozvíjí se postupně. Protikrizový plán nám pomáhá zajistit, abychom hrozící relaps nemoci rozpoznali včas, ještě předtím, než dojde ke krizi. Obsahuje tyto informace:

• Jak vypadá stabilizovaný stav pacienta?
• Jakými náznaky se projevuje počínající zhoršení stavu?
• Co máme dělat, když tyto náznaky zaznamenáme?
• Jak poznáme, když je zhoršení závažnější a měli bychom zajít za psychiatrem?

Protikrizový plán nám pomáhá být pozorní k prvním příznakům zhoršení a říká nám konkrétně, co máme dělat, aby to bylo pacientovi příjemné a pomáhalo mu to.

Zajistěte návaznou péči

Lékař někdy pacientovi doporučí typ následné péče po propuštění z nemocnice, např. docházení do psychiatrické ambulance, k psychologovi apod. Tyto služby mohou mít dlouhé objednací doby, proto bývá užitečné návaznou péči domluvit co nejdříve, klidně ještě před propuštěním pacienta domů.

Postarejte se o propuštění a návrat domů

Je v zájmu pacienta i jeho blízkých, aby byl propuštěn domů co nejdříve. Bývá vhodné pacienta nezatěžovat organizací cesty a zajistit mu odvoz domů. Samotné propouštění z nemocnice může být náročné: přebírání dokumentů a peněz svěřených do úschovy, balení oblečení… A hlavně od lékařů sami získejte všechny potřebné informace a instrukce k léčbě doma.

Doma udělejte potřebné změny

Nemoc, kterou trpí váš blízký, má mnoho dalších lidí. Nejste v tom sami! Jak sami První dny po návratu domů mohou být náročné. Můžete-li, vezměte si volno z práce nebo zajistěte podporu jiného člena rodiny (prarodiče). Dohlédněte na to, aby váš blízký užíval předepsanou medikaci a navštěvoval návaznou péči.

Podpořte zotavení vašeho blízkého

Dnes je poměrně běžné, že lidé užívají léky na různé nemoci, a přitom jim to nijak nebrání žít aktivní a naplněný život. Berou například léky na tlak, na cukrovku, na klouby apod. Podobné je to i s psychiatrickým onemocněním. Váš blízký může někdy léky užívat dlouhodobě, to ale neznamená, že je třeba k němu přistupovat jako k nemocnému člověku. Podobně jako s tlakem a cukrovkou je třeba „hlídat“, aby nedošlo k relapsu nemoci, ale jinak může váš blízký žít zcela běžným životem – pracovat, milovat, sportovat atd. Nemusí tedy nastat úplné „uzdravení“ nemoci, ale může nastat úplné „zotavení“ k běžnému životu.

Vytvořte správné prostředí

Vytvořte doma prostředí příznivé pro rekonvalescenci. Zkuste odstranit z domácího prostředí věci, které mohou zhoršovat pohodu vašeho blízkého (konflikty mezi rodiči, hluk apod.).

• Předcházejte problémovým situacím. Když manžel nezvládá vztah s bratrem, nezmiňujte ho u oběda.
• Zkontrolujte správnou medikaci. Nevysazujte jí, protože váš blízký „už se cítí lépe“ nebo „dělá se mu po ní špatně“. Jakékoli změny konzultujte s lékařem, (který medikaci předepsal).
• Nerozmazlujte. Nastavte jasná pravidla a hranice a dodržujte je. Kdyby se vám to nedařilo, poraďte se s lékařem nebo psychologem, jak na to.
• Nenaléhejte, aby se váš blízký „dal do kupy“. Jistě by to udělal, kdyby to dokázal. Je to součást onemocnění. Mějte na paměti, že trpí víc než vy.
• Neočekávejte, že se všechny zvláštnosti či zlozvyky upraví najednou. Zaměřujte se více na to, co už se podařilo, než na to, co se ještě nedaří. Nesnažte se o nemožné.
• Nepodléhejte bludnému myšlení. Váš blízký se potřebuje spoléhat na někoho, kdo se dobře orientuje v objektivní realitě. Na druhou stranu však s bludem nepolemizujte. Můžete třeba říci: „Takhle si na to nevzpomínám…“
• Halucinace znamená, že váš blízký vnímá něco, co ostatní nevnímají. Přijměte, že to skutečně vnímá: „To musí být hrozné vidět na zdi brouky …“ Můžete říci, že vy je nevidíte. Proberte bludy i halucinace s psychiatrem.
• Snažte se komunikovat bez přehnaných emocí. Emočně nabitá komunikace může spouštět psychotické ataky.

Pomozte nastavit a dodržovat denní režim

Dále je třeba nastavit pro vašeho člena rodiny zdravý denní režim a program. Klid a správné zotavování rozhodně neznamená pasivní nečinnost! Zároveň ale rekonvalescenta nepřetěžujte. Mějte přiměřená očekávání a dávejte mu takové úkoly, které zvládne. Kdyby lékaři neměli pocit, že pacient zvládne běžný život s vaší podporou, nepropouštěli by ho domů.

Vedlejší účinky léků

Některá psychofarmaka mají určité vedlejší účinky. Může to být útlum, přibírání na váze, snížení sexuálního apetitu, zvýšení či snížení chuti k jídlu apod. Vždy se na ně zeptejte lékaře, abyste dokázali rozlišit příznak onemocnění a vedlejší účinek léku. Vedlejší účinky moderních léčiv bývají snesitelné.

Zdravý životní styl je pro mnohé možnost, ale při psychiatrickém onemocnění nutnost. Pokud váš blízký žije sám, na jeho zdravý životní styl může být potřeba dohlédnout.

• Stres: Odstraňujte z prostředí zdroje stresu a frustrace. Konflikty je třeba řešit, ale snažte se tak činit bez velkých emocí a v klidu. Ptejte se vašeho blízkého, co ho stresuje. Ulevte jeho starostem, pokud si nějaké dělá. Když vaše pomoc nezabírá, vyhledejte psychologa a zařiďte se podle jeho doporučení. Existují kurzy zvládání stresu, relaxačních a meditačních technik, které mohou vašemu blízkému pomoci naučit se zvládat obavy, úzkosti a stres.
• Spánek: Umožněte svému blízkému klidný noční spánek v dostatečné míře. Někdy to může znamenat omezit konzumaci kávy, čaje a jiných povzbuzujících nápojů. Když chce váš blízký spát i přes den, poraďte se s lékařem o úpravě medikace. V období rekonvalescence se nedoporučuje pracovat ve směnném provozu.
• Sociální kontakt: Pomozte vašemu blízkému zajistit dostatečnou míru kontaktu s vámi, se zbytkem rodiny, s přáteli a známými, a také dostatečný pobyt mezi lidmi, např. v kavárně. Delší období sociální izolace duševním chorobám nesvědčí.
• Pohyb: Dbejte na dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Jedna procházka venku denně je minimum, čím více pohybu venku, tím lépe. Psychiatrické léky obvykle neomezují přiměřenou pohybovou a sportovní aktivitu.
• Světlo: U některých onemocnění je vhodné zajistit doma dostatek denního světla. Někteří nemocní sami pociťují a sdělují potřebu světlého prostředí. Pokuste se jim v tom pomoci s potřebnými úpravami prostředí.
• Jídlo: Zajistěte dodržování dietních doporučení lékařů. To nemusí být snadné, protože některé léky ovlivňují chuť k jídlu. Dohlédněte na kvalitu stravy a pravidelnost jídel, pokud váš blízký bydlí samostatně.
• Omezené činnosti a kontakty: Pokud onemocnění nebo nasazená léčba vylučují řízení motorového vozidla nebo jiných strojů a zařízení, dbejte na dodržování těchto bezpečnostních pokynů. Při rekonvalescenci po léčbě závislosti se doporučuje omezit kontakt s lidmi a prostředím, které by svádělo návykovému chování.

Pozitivní přístup k životu

Duševní onemocnění může vést ke zklamání ze života, smutku ze ztráty zdraví či životnímu pesimismu. Proto je dobré podporovat pozitivní stránky života vašeho blízkého, pomoci mu naplňovat jeho potřeby a sny. Všímejte si, co mu dělá dobře. Ptejte se ho, co ho baví a podpořte ho v těchto aktivitách. Každý někdy potřebuje jemné postrčení, ale když se k aktivitě přimějeme, nakonec si ji užijeme a za postrčení jsme vděční.

Práce, studium, partnerské vztahy

Ano, ano, ano. Většina pacientů se z psychiatrického onemocnění úspěšně zotaví, takže práci, studiu a partnerství nic nebrání. U závažnějších onemocnění je dobré volit zaměstnání a studium, které rekonvalescenta nepřetěžují a nenarušují zdravý denní režim. Invalidní důchod považujte spíše za poslední možnost, než za výhodu – aktivní práce přináší větší uspokojení. V partnerském vztahu je vhodné kultivovat otevřenost a toleranci. Partner by měl umět včas rozpoznat relaps onemocnění a vhodně reagovat. Práce, studium a partnerství přináší při zotavování pocit naplnění a uspokojení ze života.

Pracovník pro rodiny a blízké

Informace o hospitalizaci

Informace o léčbě

Kontakt s pacientem

Jak být oporou pro člena rodiny